Dnes je 23.04.2017, svátek má Vojtěch

 

Aktuality

Životopis

 

 

Sv. František z Assisi, zakladatel řádu minoritů, se narodil kolem roku 1181 v rodině Petra Bernardoni, assiského obchodníka, a Piky, původem Francouzky. Při křtu dostal jméno Jan Křtitel, ale když se jeho otec vrátil z obchodní cesty, začal mu říkat Francesco, kvůli sympatiím k rodné zemi své manželky.

Období dospívání a léta mladosti syna bohatého obchodníka byla plna mladických prostopášností. Ne nadarmo mu říkali "král assiské mládeže". Jak jeho vrstevníci, tak i František toužil po rytířské slávě. Příležitost se mu naskytla, když v roce 1202 začalo Assisi válčit s Perugií. Válka pro Assisi skončila neúspěšně a František se dostal do zajetí. Vězení a léčení z následků zranění ho přinutili zamyslet se nad sebou. Je to první etapa jeho obrácení. Tři roky po válce s Perugií se odebírá na další vojenskou výpravu organizovanou papežem proti císaři do Apulie. Na cestě po Spoletu uslyšel tajemný hlas: "Františku, komu je lepší sloužit: pánu, anebo sluhovi?" Tady František zanechává svou výzbroj a vrací se do rodného města. Při dlouhých procházkách po okolí nachází napůl zřícený kostel sv. Damiána, kde ho Pán z kříže vyzývá slovy: "Františku, pojď a oprav můj dům, neboť se rozpadá." Jeho rozhodnutí je radikální. Zříká se dosavadního způsobu života a dává se na cestu následování Ježíše Krista. Tak začíná Františkovo dobrodružství s Pánem. Zanechal všeho, rodičů, slávy, majetku, aby mohl ve svobodě ducha vykročit za tím, který neměl kam hlavu složit. Píše se rok 1206 a Františkovi je téměř 26 let.

Za dva roky k němu přicházejí první bratři. V roce 1209, když má Františkovo společenství 12 bratrů, papež Inocenc III. ústně schvaluje První reguli. Bratři nevlastní nic a cítí se bratry všeho stvoření. Všude rozsévají pokoj a dobro. Chtějí, aby je nazývali menšími. Lidé je nazývali kajícníky z Assisi. Jedni je přijímali s radostí a pod jejich vlivem měnili svůj život, jiní je považovali za heretiky.

V roce 1212 přichází za Františkem Klára - assiská šlechtična, která touží kráčet za Kristem v jeho šlépějích. Spolu s Františkem zakládá Řád chudých panen, které se později nazvou klariskami. Pro lidi žijící ve světě zakládá sv. František Světský třetí řád.

Sv. František se s apoštolskou horlivostí věnuje misiím. Prochází Itálií, putuje do Egypta a Palestiny. Touží po mučednické smrti. Je šťastný, když jeho bratři v Maroku umírají jako mučedníci pro Krista. Může s radostí prohlásit: "Pán mi dal opravdové bratry."

Touha napodobit  Krista ho nutí umrtvovat své tělo, modlit se, neustále prožívat Pánovo utrpení a připomínat si události z jeho života, kontemplovat tajemství jeho vtělení. Na Vánoce 1223 adoruje Krista v jeslích v Grecciu, kde připravil živý betlém, a tak dal základ dnešní vánoční tradici. Za Ježíšem kráčí i na Kalvárii, kterou se pro něho stala hora Alverno. Dva roky před smrtí ho Ježíš obdařil stigmaty – znaky svého umučení. František v tom čase téměř oslepl a zdržoval se při kostele sv. Damiána. Zde ve velkém utrpení dostává od Boha ubezpečení o své věčné spáse. Naplněn radostí skládá Píseň "bratra Slunce". Pozemský život sv. Františka se končí 3. října 1226 v Porciunkule, na místě, které František obzvláště miloval. Umírá obklopen bratry, žehná i těm, kteří mají teprve vstoupit do řehole. Dva roky po smrti ho papež Řehoř IX. vyhlásil za svatého a v roce 1939 ho papež Pius XII. vyhlásil za patrona Itálie. V roce 1980 ho Jan Pavel II. vyhlásil za patrona ekologů.

Chronologie života sv. Františka

1181 - (léto nebo podzim, případně první měsíce roku 1182) – přichází na svět Jan, syn Piky a Petra Bernardoni. Po návratu z Francie mu otec dává jméno František.

1202 (listopad) - válka mezi Assisi a Perugií. František je rok v zajetí.

1204 – nemoc a období rekonvalescence.

1205 – vidění v Spoletu. Začátek procesu jeho obrácení. Setkání s malomocným. Vyzvání Ukřižovaného. Konflikt s otcem.

1206 (leden – únor) – soud před biskupem, vydědění, opuštění Assisi. Cesta do Gubbia, kde ošetřuje malomocné. V červenci návrat do Assisi a oprava kostelíka sv. Damiána.

1207 – oprava kostela sv. Petra a Porciunkule.

1208 (24. 2.) – během mše svaté rozhodnutí žít podle požadavku evangelijní chudoby. Změna oděvu. Veřejné kázání.
16. 4. - k Františkovi se přidává Bernard z Quintavalle a pravděpodobně i Petr Cattáni.
(květen – červen) první kazatelská mise.

1209 – návrat do Porciunkule. Psaní První regule. Prosba o její potvrzení papežem Inocencem III. Návrat do Riva Torta.

1210 – začátek III. řádu. Povolení k trvalému pobytu v Porciunkule.

1211 (léto) – neúspěšná misijní výprava do Sýrie. Návrat z Dalmácie do Ancony.

1212 (18.- 19. 3. nebo 28. 3. 1211) – věčné sliby Kláry. Zpráva o rozvoji řádu pro papeže Inocence III. Setkání s paní Jakobou Settesoli v Římě.

1213 (8. 5.) Kníže Orlando z Chiusi v S. Leo daruje Alverno Františkovi, aby tam postavil poustevnu.

1214 (anebo 1215) – neúspěšná misijní výprava do Maroka.

1215 – v Porciunkule bylo do řádu přijato mnoho vzdělaných kandidátů ze šlechtických rodů. Setkání se sv. Dominikem na IV. lateránském koncilu.

1216 (16. 7.) – smrt papeže Inocence III. v Perugii. Po dvou dnech byl zvolen papež Honorius III., privilegium úplných odpustků pro poutníky do Porciunkule.

1217 (5. 5.) - generální kapitula v Porciunkule. Rozdělení řádu na provincie. Bratři jsou vysláni na misie za Alpy, bratr Eliáš do Sýrie. Františkova touha odjet do Francie.

1218 (11. 6.) – bula papeže Honoria III. Cum dilec.

1219 (26. 5.) – generální kapitula. Vyslání bratrů do Německa, Francie, Španělska a Maroka.
(24. 6.) – František odchází z Ancony do Damietty v Egyptě. V září setkání se sultánem Melek - al - Kamilom.

1220 (leden) - pět bratrů vyslaných do Maroka podstupuje mučenickou smrt. Františkova radost a jeho pravděpodobný pobyt ve Svaté zemi. V létě se vrací s bratry Petrem z Cattánea, Eliášem a Cézarem ze Spiry do Benátek. Rezignuje na úřad generálního představeného řádu.
(22. 9.) Bula Cum secundum papeže Honoria III. o povinnosti noviciátu pro vstup do řádu.

1221 (10. 3.) smrt Petra z Cattanea.
(30. 5.) generální kapitula, nazvaná "rohožková", na které se sešlo asi 5000 bratrů. Bratr Eliáš byl zvolen generálním vikářem.

1222 – František velmi duchovně i tělesně trpí, velmi se modlí, umrtvuje své tělo a horlivě apoštoluje ve střední části Itálie.
(15. 8.) – František káže na trhu v Bologni.

1223 – v prvních měsících dává dohromady ve Fonte Colombe Reguli, která se projednává na generální kapitule.
(29. 11.) – papež Honorius III. bulou Solet annuere potvrzuje Reguli. Je jmenována také "Druhá regule". František poprvé v dějinách postaví v Grecciu betlém.

1224 (2. 6.) - generální kapitula, vyslání bratrů do Anglie.
(15. 8. – 29. 9.) – František se na Alvernu 40 dní postí před svátkem sv. Michaela Archanděla.
(14. 9.) – František dostává na hoře Alverno stigmata. Později se vrací do Porciunkule.

1225 (únor) – František na oslíkovi káže v Umbrii.
(březen – květen) – František oslepne a bydlí v zahradě sv. Kláry při kostele sv. Damiána. Získává ujištění o vlastní spáse. Skládá Píseň "bratra Slunce".
(červenec) – v Rieti je František přijat kardinálem Hugolínem.
(srpen) – ve Fonte Colombo František podstoupí léčbu očí.
(říjen) – v San Fabiano se ho pokouší jiný lékař léčit propíchnutím uší.

1226 (duben) – návrat do Assisi a pobyt v paláci biskupa.
(květen – červen) – František v Celle di Cortona diktuje svůj "Testament". Návrat do Porciunkule.
(červenec – srpen) – pobyt v Bagnaru.
(srpen – září) – jeho zdravotní stav se prudce zhoršuje, bratři jej odvážejí do paláce biskupa v Assisi.
(září) – Františka přenesou do jeho milované Porciunkule, žehná Assisi.
(3. 10.) (sobota večer) František umírá v Porciunkule na holé zemi.
(4. 10.) – slavnostní přenesení Františkova těla do Assisi a jeho pohřbení.

1228 (16. 7.) – papež Řehoř IX. kanonizuje sv. Františka.


Ze světa